Bezprostředně po převratných politických změnách v Československu v roce 1989 vznikla idea společenství absolventů a přátel pražské univerzity po vzoru obdobných evropských a amerických univerzitních spolků, které by navázalo na více než 150ti letou tradici studentských akademických spolků v Praze. Myšlenka nalezla velmi záhy širokou odezvu nejen mezi domácími absolventy, ale i mezi bývalými členy univerzitní akademické obce v zahraničí. Valné shromáždění absolventů Univerzity Karlovy, jež se sešlo ve výroční den univerzity 7. dubna 1990, tak mohlo ustanovit Spolek absolventů a přátel Univerzity Karlovy, nesoucí historický název Carolinum. Založením Spolku absolventů a přátel Univerzity Karlovy se Univerzita Karlova přihlásila s uznáním, respektem a úctou ke všem svým pedagogům, absolventům a příznivcům v dobách minulých i budoucích.
Nynější podoba spolku vychází ze stanov schválených valným shromážděním 6. dubna 2001. Podle nich je spolek nezávislou dobrovolnou organizací sdružující absolventy pražské Univerzity Karlovy a její příznivce, pečující o udržování soudržnosti členů minulé i nynější akademické obce a vytvářející neformální společenství těch, kteří si jsou vědomi slov slavnostní promoční přísahy, jež zavazuje absolventy Univerzity Karlovy, aby měli stále na paměti dobré jméno své "alma mater".
Základním orgánem je valné shromáždění, které se koná jednou ročně zpravidla ve výroční den založení univerzity 7. dubna 1348. Dalšími orgány spolku je výbor, pracující ve třech komisích (společenské, vědecké a zahraniční), a dozorčí rada. Předsedou je v intencích stanov vždy úřadující rektor Univerzity Karlovy.